KARDINÁL LAVIGERIE.
Příteli Dru. Frant. Volfovi
Pan kardinál Lavigerie,
to byl slavný kardinál,
památku on nejkrásnější
zanechal;
světu památku a sobě
pomník skvostný postavil.
Kardinál spí dávno v hrobě –
Tak rád bych jej pozdravil!
Na Sahary samé poušti
vypěstil on oheň rev,
který lidstvu uštvanému
do všech cév
rozkoš vlévá, radost sladkou,
vše, oč život připravil,
básnických co snů jest matkou –
Tak rád bych jej pozdravil!
Pan kardinál Lavigerie
bezpočetným černoškům
112
přines víry svaté světlo,
křest i um,
z divochů nadělal lidí,
z tmy je k světlu vybavil,
boží ráj snad za to vidí –
Tak rád bych jej pozdravil!
Ale pro to víno svoje,
které pěstil a pil rád,
opravdu by měl být svatým
desetkrát!
Zaslouží, zvlášť stánek stranou
aby mu Pán upravil,
s věčnou jeho vína manou...
Tam bych rád jej pozdravil!
113