VI. STÍN.

Jaroslav Vrchlický

Rci, jaký stín pad na tvou drahou duši a zčeřil její hlubinu? Já neuhád ho... sotva duch jej tuší, a přec mne hněte, přec mne drásá, kruší... Ó věděti jen příčinu! Tak seděli jsme klidně, tiše spolu a hovor plynul a s ním čas, tak rozuměli si, tak bez všech bolů dva květy byli jsme na jednom stvolu, na jednom stéblu dvojí klas. Mé padlo slovo? – Myšlenka Tvá létla? Kdo, rci, stín tento zavinil? Co zkalilo nám celé moře světla, v němž duše naše zpívala a květla, ký mrak tvé čelo zastínil? Ó zapuď jej! – Vstal z minulosti mojí? Pak tisíckrát ji proklínám! Vstal z budoucna, jejž duše Tvá se bojí, ač darmo, neb můj duch při Tobě stojí, co mohu, jsem, Ti dám. Ó zapuď jej! S ním každé slovo křivé, byť žertem bylo, vtipem jen! Ve věcech lásky, důvěry mám snivé rád oko Tvé, jež dí: Vše jako dříve, my skutečnost jsme – všecko sen!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

312. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antonín Klášterský)
  2. SENTIMENTALNÍ ROMANCE. (Roman Hašek)
  3. APOSTROFA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pierina Ricci. (Jaroslav Vrchlický)
  5. PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU. (Antonín Klášterský)
  6. Své ženě. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  8. NEVER MORE (Hermor Lilia)
  9. Ahasver na věži Eiffelově. (Jaroslav Vrchlický)
  10. 11. XII. 1905. (Vladimír Frída)