PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Ta láska, která žehla tak divě srdce mi, že z hlubin jeho šlehla mých písní růžemi. Dnes věje se a leká, když smím ti zříti v líc a úzkostlivě čeká na mír tvých zřítelnic! I ve tvém srdci drahém vše ukončeno jest a v oku mírem vlahém plá odlesk věčných hvězd. My můžem přijít k sobě bez obav, nástrah, v snech si říci: „Mně jak tobě!“ po bouřných letech všech. 59 Nám jako plavcům jesti, již v tříšť zří člunů svých: jeť pohřbeno vše štěstí i ohlas nářků jich. My zříme k sobě němě, ba sladký je náš bol, cos vane z hlubin jemně a svatvečer jest kol. 60

Kniha Meč Damoklův (1912)
Autor Jaroslav Vrchlický