BALADA O SANI.

Jaroslav Vrchlický

Ať svítá, ať se setmívá, saň divoká a zuřivá ve hloubi ňader spočívá. Ji vzbuditi se vždycky chraň, tvůj mozek rozhlodá i skráň. Ždá věčné Fatum svoji daň. Stín dumy, zvuku ozvěna se mihne, saň je vzbuzena, se vztýčí zlá i plamenná. A slintá kol a chrlí jed, až zacelený dávno vřed začíná znova krvácet. Ven vyrazí a u tvých cest se vztýčí, nezná řád a čest, vše zničí, čím’s chtěl růst a kvést. Ji jmenuj vášeň, jmenuj chtíč, než zvíš, již budeš její míč, ty obětí, tvůj ona dříč. Zde Jiřím bysi býti měl, jenž rozum, kopí, před ní střel, ji zdeptal, vítězný dál jel!

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

420. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  2. None (Ferdinand Tomek)
  3. VEČER (Růžena Jesenská)
  4. PŘELUDY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý, ( H. Uden)
  6. Jak sochař v sochu osud v lidstvo tepe, (Adolf Heyduk)
  7. Zvony domácí. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Vůdcové slepí. (Václav Svatopluk Štulc)
  9. URBI ET ORBI. (Petr Křička)
  10. XXII. PANU KARLU LUTINOVU-DOSTÁLOVI, kaplanu ve Wiesenbergu na Moravě. (Beneš Metod Kulda)