Až úzkost přepadá tě v strži lesní(J5f)
nad kterou kmenů starých olbřími(J5m)
se k nebi pnou v své samotě tak děsní(J5f)
že nelze vidět nebe nad nimi(J5m)
Přes kluzký mech co do balvanů padá(J5f)
jest pouze obrovských těch sloupů stín(J5m)
a smutek z všeho se v tvou duši vkrádá(J5f)
pln stínů zašlých promlčených vin(J5m)