Snivá hlať je tiché vody,
stíny jen se řinou do ní
starých stromů, plné shody
svoje hlavy k sobě kloní,
divý rmen a balšám voní.
Jak to dávno! Roků řady
loďka tady nepřistala,
ticho všady, pusto všady...
přede mnou proč z nenadála
mrtvá moje Mladost stála?
Stála v páry bílé říze,
kynula mi v rozloučení.
Olše nahnula se k bříze
a mou duší táhlo snění...
Zmizela v tom okamžení.