Když v tónech blednoucích vše v stín se halí
a červánek jen rudou pochodeň
nad krajem zvedá, aby též zhas’ v dáli,
na žití svého celou mysli žeň!
Před tebou pole, niva s plným klasem,
však mnohé býlí též a planý květ,
vše k srdci tvému mluví klidu hlasem,
beř obé vděčně, jiný není svět!
Jen zbude-li ti v srdci upomínka
na dobro, jež jsi vykonati moh’,
jak po červánku slední, matná zmínka,
buď plný štěp aneb jen zdraný hloh,
dost vykonal jsi na té brázdě žití
a plně splatil’s lidstvu celý dluh,
buď plný klas aneb jen plané kvítí,
co prospělo víc – rozsoudí jen Bůh!