Báča.

Báča.
Báča stojí na pasece, vážně z lulky dýmá, slunce před ním leží v řece, za ním stádo dřímá. Báčovi sny letí hlavou, kde jsou jejich sledy? Letí v dál hrou kolotavou dýmky kouř jak šedý. Báča hledí do daleka, zrak mu vzplane hněvně: Nechť svět do kola se vzteká, já tu stojím pevně. Stojím na svých otců půdě, co mi cizí soudy? Žiju spoře, žiju chudě, však jsem pán své hroudy. A tu hájím pro své děti, to má chlouba jistá. S panstvem kočár kolem letí, já se nehnu z místa. 48 A byť hrom houk’ na mne z mraku na peruti bouře, nevím, zda bych pozved’ zraku, odfouk’ vloček kouře! 49