Zimní krajina.

Jaroslav Vrchlický

Jak je asi nyní venku, kde zněl hovor náš a smích? Pusto v sadě, na nádvoří, děsné ticho v alejích! Cesta jako po vymření, všudy sněhu modrý stín, mlčí les a mlčí řeka, mlčí jez a mlčí mlýn; topoly jak obelisky plny perel trčí v mrak, každé křoví palác gnomů, ptáka darmo hledá zrak. Pole v dálku zasněžena, darmo hledáš směry cest, tyče, dráty telegrafu jsou jak stkány z bílých hvězd. Ticho! – Mžikem jako přízrak krajinou vlak proletí, kotouč jisker, dým a rachot a zas ticho v zápětí. Jenom stále čistě modrý kouř se vine z nízkých chat, jakby ptal se, zda bůh lásky nad světem bdí posavad?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby