To v parném bylo odpoledni léta(J5f)
kdy do uliček zabloudil jsem Ghetta(J5f)
v síť křivolakou nachýlených domů(J5f)
a špinavých kam hukem dálných hromů(J5f)
zněl vozů hlomoz tlumen křikem dětí(J5f)
Zde v směsi odpadků a rumů smetí(J5f)
jsem viděl v shluku povyku a křiku(J5f)
jak uštvanou výsměšky uličníků(J5f)
se potáceti ženu Obraz děsný(J5f)
Ve žluté tváři slední zbytky Vesny(J5f)
se ztrácely pod špíny husté šeří(J5f)
ve vlasech rozcuchaných množství peří(J5f)
šat záplata a chůze vrávoravá(J5f)
A výsměch výrostků kol neustává(J5f)
Proč smáli se já zvědav byl a blíže(J5f)
jsem přihlédnul a poznal svatá tíže(J5f)
tíž mateřství pod clonou vetchých cárů(J5f)
že tak ji zhnětla zbavila všech tvarů(J5f)
že mohla v laciný být posměch luze(J5f)
a v tom co v žití nejsvětější k hrůze(J5f)
V dům starý vešla provázena skřekem(J5f)
A já jsem v duši splakal nad člověkem(J5f)
a ono místo písma šlo mi hlavou(J5f)
kde člověk korunován ctí a slávou(J5f)
jest málo menší andělů tvých Pane(J5f)
Taj nevystihlý sfingy nezbádané(J5f)
mne schvátil a já snil jak z také ženy(J5f)
jíž mnohý surový škleb ve tvář hodil(J5f)
v čas celý svět kdy v tmu byl pohroužený(J5f)
jak zoře jitra Spinoza se zrodil(J5f)