Koledníci.

Jaroslav Vrchlický

Od chaty k paláci vesele jdou čeští koledníci, dnes úsměvu paprsk na čele a zítra – slzu v líci. Jdou rok co rok, ať mráz, ať sníh, vždy s touže písní chodí, v té důvěře vždy, že v časech zlých se lidstvu spasitel zrodí. Ty, lhostejně jenž se ubíráš kol, což neslyšíš – píseň to česká, v ní starý ten dávný, utkvělý bol zněl před věky jako zní dneska. Ne koledníků ubohá tvář, to české slovo tě prosí a z něho se line betlémská zář, až slzou oko se rosí! Ó chtěl bych, by svět je poslouchat moh’! Kdy nám se spasitel zrodí? Kam pohlédneš, kámen a pichlavý hloh – a národ – žebrotou chodí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby