1-1
Na antické jsem viděl popelnici
1-2
tři krásné ženské postavy, v jich líci
1-3
taj divný jako hádanka se skrýval,
1-4
kol rtů i tahů tichou hudbou splýval.
1-5
Vřeteno jedna v ruce svojí měla
1-6
a vlákno hebké s něho navíjela,
1-7
nit vážně z ruky sestry druhá brala,
1-8
běh její sledujíc se dumat zdála,
1-9
půl bolest v tazích a půl úsměv dětí,
1-10
pak tenké vlákno přetínala třetí.
2-1
To nebyly však ony chmurné Parky,
2-2
jak starý věk je zbájil, ženy děsné,
2-3
jež od kolébky již a Vesny plesné
2-4
nás vedou až v kraj Charonovy bárky,
2-5
jichž vrásky v rozbrázděné tváři hlubé
2-6
jsou hnízda háďat, kde se bolest škube,
2-7
a zklamání a odříkání, ztráty,
2-8
zmij, která uštkne hruď i uštkne paty,
2-9
by člověk, poznav života běh pestrý
2-10
a dopiv do dna hořký kalich žluče,
2-11
již nedočkavě na krok třetí sestry
2-12
se těšit musel, až jí do náruče
2-13
vše složí břímě po své dlouhé pouti,
2-14
kde málo těší nás, leč mnoho rmoutí.
3-1
Zde umělec byl jiným citem veden;
3-2
syn slunce Hellady on věřil v eden.
3-3
On věřil v klid a jas, on chápal štěstí,
3-4
a ty jen mohly jeho štětec vésti,
3-5
když na pochmurnou, temnou smrti vázu,
3-6
kde krása, něha, mládí padá v zkázu,
3-7
moh’ jako píseň žití vítězící
3-8
tři Parky vdechnout – ale s klidnou lící,
3-9
tři Parky v květu mládí, ve úsměvu,
3-10
jež lehce jako v tanci, jako v zpěvu
3-11
se přenesou přes každé nebezpečí,
3-12
nit života s mateřskou vedou péčí
3-13
a hravě, skoro ve snu, ve všem shodu,
3-14
ji navlékají do hvězd chorovodu.
4-1
Ba myšlenku on vdech’ v svou kresbu jemnou,
4-2
na první plachý pohled oku temnou,
4-3
však hlubokou. Tři sestry jeho vážné
4-4
tak skoro stejny byly krásy vděkem
4-5
a půvabem a skoro stejny věkem,
4-6
i v těla držení i v hlavy sklonech.
4-7
Jak hvězdný promyk v letní noci vlažné
4-8
a jako rozdíl v sousedících tónech
4-9
zřel’s chvílemi jim ve tvářích to hráti,
4-10
že těžko bylo ihned rozeznati,
4-11
kdo dcera as, kdo choť, kdo starší družka,
4-12
ba vlákno, které vedly ve souzvuce
4-13
v své jemné, bílé, průsvitavé ruce,
4-14
se zdálo býti mystická spíš stužka,
4-15
jež s žitím člověka i jejich žití
4-16
v báj luznou spíná, půvabem jež svítí.
5-1
A zamyšlen jsem před tou vázou stanul.
5-2
Tři Parky splynuly mi v jednu ženu
5-3
a v moje nitro světlý paprsk skanul,
5-4
já v tvář zřel nejkrasšímu lidstva věnu.
5-5
Od kolébky, kde hlídá děcka snění,
5-6
zda matka sama první Parkou není,
5-7
tou nejsladší, jež s chvěním navinuje
5-8
nit života? A kdo ji dále snuje?
5-9
To milenka a žena stejně vlídná,
5-10
úsměvná v štěstí, v bouře zmatku klidná,
5-11
a když jí hasne život v losů noci,
5-12
kdo druže se k ní, jde jí ku pomoci,
5-13
ať starší sestra to, či mladá dcera,
5-14
hned vyjasní se dráha mlhou šerá,
5-15
a zase dále to jde ve souzvuku.
5-16
Tak matka ženě, dceři dává ruku,
5-17
by vedly na výsluní štěstí muže.
6-1
Ó ženy! Edenské vy smavé růže,
6-2
vy Parky žití našeho tak milé,
6-3
vy včely jste na lásky velkém díle,
6-4
stavíce ustavičně, muž nechť boří.
6-5
Vy mírné hvězdy, jichž svit vlídný hoří
6-6
na každou stezku, v osud plný změny,
6-7
v svém každém zjevu buďte pozdraveny!
6-8
Vy matky budoucnosti, vlákno žití
6-9
celého národa vám v ruku dáno,
6-10
zda z vašich srdcí zkvete ono ráno,
6-11
jež voláme ve bouře vlnobití?
6-12
Vám v dlaň je dáno ono vlákno svaté,
6-13
ó hleďte, ať je ryzí zachováte,
6-14
ať život vděkem žen a láskou matek,
6-15
dcer něhou nebeskou i sester přízní
6-16
nám celý jako rajská hudba vyzní
6-17
přes všední shon a různých bojů zmatek,
6-18
by, antický co umělec snil plaše,
6-19
to dokázaly české ženy naše:
6-20
že tam, kde s něhou půvab v souzvuk svítí
6-21
a nad vším láska – rozkoší jest žíti!