Popelnice .

Jaroslav Vrchlický

1-1 Na antické jsem viděl popelnici 1-2 tři krásné ženské postavy, v jich líci 1-3 taj divný jako hádanka se skrýval, 1-4 kol rtů i tahů tichou hudbou splýval. 1-5 Vřeteno jedna v ruce svojí měla 1-6 a vlákno hebké s něho navíjela, 1-7 nit vážně z ruky sestry druhá brala, 1-8 běh její sledujíc se dumat zdála, 1-9 půl bolest v tazích a půl úsměv dětí, 1-10 pak tenké vlákno přetínala třetí. 2-1 To nebyly však ony chmurné Parky, 2-2 jak starý věk je zbájil, ženy děsné, 2-3 jež od kolébky již a Vesny plesné 2-4 nás vedou v kraj Charonovy bárky, 2-5 jichž vrásky v rozbrázděné tváři hlubé 2-6 jsou hnízda háďat, kde se bolest škube, 2-7 a zklamání a odříkání, ztráty, 2-8 zmij, která uštkne hruď i uštkne paty, 2-9 by člověk, poznav života běh pestrý 2-10 a dopiv do dna hořký kalich žluče, 2-11 již nedočkavě na krok třetí sestry 2-12 se těšit musel, do náruče 2-13 vše složí břímě po své dlouhé pouti, 2-14 kde málo těší nás, leč mnoho rmoutí. 3-1 Zde umělec byl jiným citem veden; 3-2 syn slunce Hellady on věřil v eden. 3-3 On věřil v klid a jas, on chápal štěstí, 3-4 a ty jen mohly jeho štětec vésti, 3-5 když na pochmurnou, temnou smrti vázu, 3-6 kde krása, něha, mládí padá v zkázu, 3-7 mohjako píseň žití vítězící 3-8 tři Parky vdechnoutale s klidnou lící, 3-9 tři Parky v květu mládí, ve úsměvu, 3-10 jež lehce jako v tanci, jako v zpěvu 3-11 se přenesou přes každé nebezpečí, 3-12 nit života s mateřskou vedou péčí 3-13 a hravě, skoro ve snu, ve všem shodu, 3-14 ji navlékají do hvězd chorovodu. 4-1 Ba myšlenku on vdechv svou kresbu jemnou, 4-2 na první plachý pohled oku temnou, 4-3 však hlubokou. Tři sestry jeho vážné 4-4 tak skoro stejny byly krásy vděkem 4-5 a půvabem a skoro stejny věkem, 4-6 i v těla držení i v hlavy sklonech. 4-7 Jak hvězdný promyk v letní noci vlažné 4-8 a jako rozdíl v sousedících tónech 4-9 zřel’s chvílemi jim ve tvářích to hráti, 4-10 že těžko bylo ihned rozeznati, 4-11 kdo dcera as, kdo choť, kdo starší družka, 4-12 ba vlákno, které vedly ve souzvuce 4-13 v své jemné, bílé, průsvitavé ruce, 4-14 se zdálo býti mystická spíš stužka, 4-15 jež s žitím člověka i jejich žití 4-16 v báj luznou spíná, půvabem jež svítí. 5-1 A zamyšlen jsem před tou vázou stanul. 5-2 Tři Parky splynuly mi v jednu ženu 5-3 a v moje nitro světlý paprsk skanul, 5-4 v tvář zřel nejkrasšímu lidstva věnu. 5-5 Od kolébky, kde hlídá děcka snění, 5-6 zda matka sama první Parkou není, 5-7 tou nejsladší, jež s chvěním navinuje 5-8 nit života? A kdo ji dále snuje? 5-9 To milenka a žena stejně vlídná, 5-10 úsměvná v štěstí, v bouře zmatku klidná, 5-11 a když hasne život v losů noci, 5-12 kdo druže se k , jde ku pomoci, 5-13 starší sestra to, či mladá dcera, 5-14 hned vyjasní se dráha mlhou šerá, 5-15 a zase dále to jde ve souzvuku. 5-16 Tak matka ženě, dceři dává ruku, 5-17 by vedly na výsluní štěstí muže. 6-1 Ó ženy! Edenské vy smavé růže, 6-2 vy Parky žití našeho tak milé, 6-3 vy včely jste na lásky velkém díle, 6-4 stavíce ustavičně, muž nechť boří. 6-5 Vy mírné hvězdy, jichž svit vlídný hoří 6-6 na každou stezku, v osud plný změny, 6-7 v svém každém zjevu buďte pozdraveny! 6-8 Vy matky budoucnosti, vlákno žití 6-9 celého národa vám v ruku dáno, 6-10 zda z vašich srdcí zkvete ono ráno, 6-11 jež voláme ve bouře vlnobití? 6-12 Vám v dlaň je dáno ono vlákno svaté, 6-13 ó hleďte, je ryzí zachováte, 6-14 život vděkem žen a láskou matek, 6-15 dcer něhou nebeskou i sester přízní 6-16 nám celý jako rajská hudba vyzní 6-17 přes všední shon a různých bojů zmatek, 6-18 by, antický co umělec snil plaše, 6-19 to dokázaly české ženy naše: 6-20 že tam, kde s něhou půvab v souzvuk svítí 6-21 a nad vším láskarozkoší jest žíti!