Dumka.

Jaroslav Vrchlický

Ó ten smutek siré duše! Kam se hneš a co chceš s ním? Osamělá v poli hruše, v bolné tuše zříš v tvář zimy bouřím zlým. Nějak bylo, nějak bude, zoufalců to slední trám, vichr hýká, sýček hude, v jizbě chudé sedíš opuštěn a sám. Ó ten smutek duše siré! Čím jej možná ukojit? Vichrem hnaný, rci to, pýre, a ty výre, zde mé srdce! – Nech mne být! Dost jsem čekal, víc jsem žádal hlasem flétny, stonem lyr, tisíc luzných vidin spřádal, chtěl a bádal... Teď chci pouze jedno – mír! Ó ten smutek siré duše! Samá poušť, kam padne zrak, a jen lístky plané hruše v bolné tuše mizí větrem do oblak!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby