Pan biskup Turpín byl veselý pán(D4m)
velmi rád po lesích honil(D3a)
co často uháněl přes luh i lán(D4m)
sluha již k oltáři zvonil(D3a)
Tu v divokém chvatu s vichřicí v let(D4m)
do města a s koně dolů(D3a)
ve zmatku na sebe přehodil hned(D4m)
talár a ornát i štolu(D3a)
Pak roznícen uhřát k oltáři spěl(D4m)
a císař k pánům děl stranou(D3a)
Zas biskup v modlitbách celou noc bděl(D4m)
tváře mu nadšením planou(D3a)
A denně si Turpín vždy umínil(D4m)
že vždy v čas pravý se vrátí(D3a)
leč sotva jej šedý les zastínil(D4m)
cítil to v žilách zas pláti(D3a)
A koně bod tryskem zatroubil v roh(D4m)
mhou jíž se kouřilo jitro(D3a)
uháněl hřímaje přes sráz i hloh(D4m)
ach s bohem berlo i mitro(D3a)
Jednou pan Turpín se opozdil zas(D4m)
tak pěkně bylo dnes v lese(D3a)
i jezdil a střílel v tom zvonu hlas(D4m)
větrem se v jeho sluch nese(D3a)
Obrátí koně a ujíždí zpět(D4m)
k městu však daleká cesta(D3a)
v biskupu ozval se svědomí hnět(D4m)
Hle vida jak bůh mne trestá(D3a)
Ujížděl co mohl To jistě sám(D4m)
ďábel mne vehnal v ty sítě(D3a)
vždyť přece duši svou do sázky dám(D4m)
vyjel jsem časně a hbitě(D3a)
Ulice prázdné vždyť svátek je dnes(D4m)
Turpínu oči se tmějí(D3a)
Zase zvuk zvonu i schvátí jej děs(D4m)
slyš s kůru žalmy již znějí(D3a)
I vejde v chrám Turpín utajiv dech(D4m)
neví zda věřit má zraku(D3a)
smí ďábel řádit i v posvátných zdech(D4m)
klame se v kadidla mraku(D3a)
U oltáře dokola kněží řad(D3a)
ve zlatém slavnostním hávě(D3a)
ó jaký přízrak mu na duši pad(D4m)
v jich středu on v celé slávě(D3a)
To on jest on Turpín jenž u dveří(D3a)
zde stoje bázliv se dívá(D3a)
Tam zpod mitry příval mu kadeří(D3a)
na ornát z brokátu splývá(D3a)
Pod nebesy císař s družinou svou(D4m)
jak vždycky v modlitbách klečí(D3a)
a Turpín má zrak svůj zakalen mhou(D4m)
strach jeho stále jest věčí(D3a)
Zatáhl žebráka v koutek jenž klek(D4m)
v modlitbě hlavou jenž kývá(D3a)
Příteli dobrý snad byste mi řek(D4m)
kdo svatou oběť dnes zpívá(D3a)
A žebrák udiven nastaví sluch(D4m)
Jistě mne za blázna máte(D3a)
to Turpín biskup a císaře druh(D4m)
vzácný muž pověsti svaté(D3a)
U oltáře Turpín děsivý klam(D4m)
ku jeho rostoucí muce(D3a)
oremus zpívá jde sem a tam(D3a)
k žehnání vztahuje ruce(D3a)
A jeho hlas má i postavu též(D4m)
posuňky jeho i chůzi(D3a)
a Turpín neví co pravda co lež(D4m)
chví se jen ve spárech hrůzy(D3a)
V tom konečně Ite zavznělo již(D4m)
všecko se z kostela valí(D3a)
Pan Turpín pospíší ve srdci tíž(D4m)
kde s Karlem dvořani stáli(D3a)
Jak vždy mu císař ruku svou dal(D4m)
a bradou k pochvale kýval(D3a)
Řek bych že bůh sám u oltáře stál(D4m)
tak pěkněs Turpíne zpíval(D3a)
A mlčky pan Turpín sklopil svou tvář(D4m)
dnes císaře nesnes zrak žhavý(D3a)
a přísahal pohlédnuv na oltář(D3a)
doma vždy býti v čas pravý(D3a)