Nad Bologní šedé nebe
zataženo jako k pláči,
který zní sem ze zástupu,
jenž se v tísni ve chrám tlačí.
Ve svatyni bologneské
Dominikus v kruhu bratří,
rozprostřený v prachu země,
tiše mře a k nebi patří.
Vyschlé tělo dlouhým postem
vetchý hábit sotva halí;
kolem pasu těžký řetěz,
jejž mu cizí viny spialy.
Probírá se z vytržení,
kam duch předběh’ nedočkavý;
ještě blesk mu v tváři hraje,
když tak sladce k bratřím praví:
„Bratří milí, koruno má,
smutek váš mě hořce tíží,
vaše slzy, pláč a vzdechy
nejtěžší mi mezi kříži.
Vyjasněte svoje líce,
rozradujte svoje nitro,
jako východ červánkový
vy jste lidstva druhé jitro.
Vy jste zástup apoštolů,
nové símě mučedníků,
a já viděl vaši slávu
právě v tomto okamžiku.
Bílé chory nebešťanů,
jako sněhy roucha skvělá,
jako slunce v letním žáru
zář se vaší tváří střela.
A kde pramen žití tekl
s tajuplné božské výše,
opálové nořili jste
s cherubíny svoje číše.
Ale rozkoš nad rozkoše,
slávy nevýslovným hodem,
svaté Panny, božské Matky,
že jste byli doprovodem.
Pěli jste jí jak své Kněžně
sladké písně, sladké chory,
zamlklo se celé nebe
mezi andělskými sbory.
Hle, to mzda je vaší práce,
bojů vašich triumf skvělý,
jež mi ruce božské Kněžny
na okamžik odestřely.
Nuže, bratří, koruno má,
zrno spásy všude sejte,
láskou žijte ke každému,
chudobou se odívejte.
A když v zápas těžký jdete,
v boji zjevném nebo skrytém,
růženec buď vaším mečem,
Kněžna nebes vaším štítem.
To můj odkaz, dědictví mé,
jako Otce rozloučení,
kéž Bůh vám to velkým divem
zjeví v tomto okamžení.“
A juž klesá, sinaví skráň,
na růženci ruka těžce
ještě snuje zrnka zvolna:
„Ave, Ave,“ ret mu šepce. –
Jaký jas to celým chrámem
rozlévá se do klenutí?
jakby nebe otevřeno
ku sladkému obejmutí!
A zpěv sladký nevýslovně
zaznívá sem s hůry dálný,
jakoby se blížil v jasu
velký průvod triumfálný.
Jakby vítězi vstříc vyšel
Nesčíslných zástup spolu,
a teď déšť se zlatý snesl
jako kdysi manna dolů.
Těžké vůně opájejí,
jaké člověk sotva tuší,
a v té vůni Dominikus
vydechl svou bílou duši...
Nad Bologní jasné nebe,
ve chrám lid se dere stěží;
v kruhu bratří Dominikus
pod růžemi mrtev leží.