Dívka a sfinga.

Jaroslav Vrchlický

Dívka a sfinga. (Stará rytinarytina.)
Před potvorou s drápy stojí celá nahá, sta otázek v zraku a prst na ústech, nožka polo vzpjata, vidíš, v chůzi váhá, útlým, pružným ňadrem chvěje tichý vzdech. Patrně, to sebe k šelmě přirovnává, stejný účes vidí, ňader stejný vzruch, stejnou posu ženy, když se nechtíc vzdává; stejná propast v obou, taje tentýž kruh. Jedno jen ji mate. Jak své prsty zřela průsvitné a s nehtů zdobou růžovou, jásala by skoro. Chudák, zapomněla, že ty její drápy v srdcích mužů jsou... 73

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický