Intermezzo noční.

Jaroslav Vrchlický

Intermezzo noční.
I. I.
Slétly zase k mému loži, slétly hravým spěchem, svatojanských mušek tancem, bílých růží dechem.
Cítím, jak se na mých víčkách jejich křídla chvějí, kloní se jak mroucí květy k mrtvých obličeji. Znám vás, mojí lásky snové, žel, že jsem vás bájil, pro vás teď mé oči v slzách, srdce tluk se ztajil, Mojemoje žití pouze kámen v moři zapomnění, jděte, vás by oslepilo ostré světlo denní! 109 Rychle v mlhu rozplyňte se jako rosa v kvítí, ať mi aspoň v smutný život tichý lesk váš svítí! Vlny jdou a hvězdy hasnou, listí opadává... Proč bych nekles’ do náruče tobě, noci tmavá?! 110
II. II.
Ó noci, noci tajemná, co dýše z tvojí hloubi, že slast a bolest vzájemná se v duši mojí snoubí?
Či příbuzny jsou stíny tvé všem stínům duše mojí? či z hlubin tvých mne kdosi zve k věčného míru zdroji? Můj dech kdes bloudí v nebesku, kde stane, ani neví, ve luny bledém pablesku poslouchá duchů zpěvy. A cítí, jejich ohlasy že utkvěly mu v duši, a zhrdne žití zápasy a věčný život – tuší! 111

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický