VI. Jdou lidé spat...

Jaroslav Vrchlický

VI.
Jdou lidé spat... (Pendant K Sládkovu sonetu: „Lidé se budí“.)
Jdou lidé spat – ó budiž jim to přáno, to lázeň tepla, měkkosti a něhy, kam slot a zloby nevrážejí šlehy, toť opium, moc jehož trvá v ráno. Jdou lidé spat – co sladkých dum tu stkáno! Jak mizí v dálku skutečnosti břehy, jak ukájí se sterých vášní žehy! Buď velebena, snů edenská mano! Jdou lidé spat. – Proč této sladké vládě jen umělec se, jak jen možná, vzpouzí, či lepšího cos najít můž’ v své práci? V sled podlehne i on snu sladké vnadě; leč myslitel přec znovu rád se vzbouzí – Sen žití zradou jest, proč žití ztrácí? 134

Kniha Pavučiny (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický