Mladým.
V svých číších mok my nesem zvětralý,
vy ohnivějším prý jste zvykli vínům;
před sebe zříte jen – já do dáli,
kde vy jak my, vše rovno bude stínům.
Zas přijdou mladší, jim se bude zdát,
že ohnivější víno jich než vaše,
však co jest pravé, bude stejně plát
přes hesla škol a módy bude hřát
všech srdce, kdo to cítí, a jen plaše
se bojí, k tomu se znát.
Nuž tedy, ať rozhodne budoucnost,
čí slunce lépe svítí, silněj’ hřeje,
my všichni krásu chtěli – to je dost,
cíl daleký jest a jej mlha kreje.
My hotovi se všeho, všeho vzdát,
vy příštích desillusí kandidati,
a všichni bratři v tom: chtít kvést a zrát,
a plnou hrstí z kvasu žití brát,
a všichni v práci, poctivá když, svatí,
z nás každý oběť i kat!
178
My zvětralí vám zvolna větrajícím
svou pozvedáme číš,
ať chrstne růžným i svraštělým lícím
svou zlatou pěnu výš!
Když poesie v ní i krása kvete,
v nás sebe nezapřete, –
vše ostatní – hrobu jest tiš!
179