Dost myšlenek a dum. – Duch k novým břehům chvátá,
Dost myšlenek a dum. – Duch k novým břehům chvátá,
a nových puků směs se tlačí nad poupata,
jež první rozvíjí přede mnou lístky svěží...
Co v této knize jest – dnes ovšem za mnou leží,
leč jedno cítím vždy, než k čtenáři dím „Ave!“,
že třeba nestejné, co zní zde, bylo pravé.
Tou knihou zavírám své celé vnitřní žití,
má řadu sester, vím, v jich sboru bude zníti
jak akkord poslední. Tak staré na zvonici,
kde zvony rozhrály vše zvuků ku vichřici,
když tato dozněla a k obloze se nese,
mohutným záchvěvem se stará stavba třese,
kryt střechy mechu pln, kde bují klasy trávy,
i římsa, výklenek, kde pták si hnízdo staví,
i staré trámoví, i žebra stropů, schody,
vše chví se zvoněním, jež jako valné vody
se kolem rozlilo a slavném u víření
i hmotu strhnulo v zpěv, ve jásot a v chvění!
205
Co další život dá, se zraku v mlhu halí,
však nový cíl a zem já rozeznávám v dáli.
Kdo za mnou půjde dál? – Výš nový příboj hříme,
a v nových zvuků bouř se brzy pozdravíme!
206