Jak mnich, jenž celý život dlouhý, chudý,

Jaroslav Vrchlický

Jak mnich, jenž celý život dlouhý, chudý, Jak mnich, jenž celý život dlouhý, chudý,
 nad kancionál schýlen s bledou tváří tkal kosmu celou báj do zlaté půdy, a sestár’ v bázni, zda se dílo zdaří; Tutu v trojhranu Bůh, sbor andělský v záři, dav poustevníků s vyzáblými údy, tam démonův sbor, jenž se v hloubi sváří, se Satanem, jenž celý zlobou rudý; Aa mezi nimi mostem dřevo kříže, – jak rád byl, že ty spojil světy sporné, toť most, jenž vede do hvězd z pekel díže! Jsem jak ten mnich. Jak maluje, tak píši, tu duše ráj, tam hmota, dláto vzdorné! – Buď mostem, svaté umění, mi k výši! [3]

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický