Hrob Mojžíšův.

Jaroslav Vrchlický

Hrob Mojžíšův.
Stál na hoře a divný cit jej mrazil, i cítil, jeho žil krev jak jest líná; než promluvit moh’, anděl Hospodina jej bleskným mečem náhle k zemi srazil. To byla Smrt. On cítil, jak se plazil, dech žití jak v něm chvěl se, pavučina, chtěl křiknout – darmo! Jiskra uhasíná, a v ŠeotŠeol on se vrací, všeho asyl. Co sved’, co chtěl – vše nic a prázdno nyní. Lid čeká dole, lid chce modlu míti. V tom ohromný mrak svahy hory stíní. A že byl malým jim v svém celém žití, by příliš velkým nebyl ve své smrti, hrob jeho anděl rozmetá a zdrtí. [7]

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický