Smrt Glaukova.

Jaroslav Vrchlický

Smrt Glaukova.
Po srázu hor hřmí divný hon. Vír prachu jak mračno letí, s lidským hněvným hlasem řeht ořů splývá, země chví se žasem, Dryady v keře utíkají v strachu. A v tísni hřiv a kopyt divém vzmachu svých ořů, které lidským živil masem, zdrán leží s blátem potřísněným vlasem mohutný Glaukus v krve vlastní nachu. Venuše vítězná se nad ním tyčí: „Mnou zhrdal’s! Oř ti všecko, zajdiž ořem!“ Smích její polnice jak bitvy ječí. Však bohyni v tvář zmírající křičí: „Líp koněm rázem nežli v dlouhé křeči pro ženu zhynout malomocným hořem!“ 12

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický