Adraste.

Jaroslav Vrchlický

Adraste.
Ku zátoce, již husté sítí skrývá a ve vlnách své chvějné třtiny shlíží, kterými Okeanos jako mříží se časem na svět s udivením dívá, Kdyžkdyž mha a šero podvečerní splývá, stín mohutný se opatrně blíží, skráň olympickou husté kštice tíží, i třese jimi, hlavou k vlnám kývá. A vlny rozdělí se; stará Víla, dceř Okeanu s šedým vlasem dlouhým, však na svadlých rtech vlídný úsměv matky, Sisi sedne k bohu, jemuž kojnou byla, jenž u ní je zas šťastným děckem pouhým... Ó, kterak ševel rákosu je sladký! 13

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický