Smutek Xerxův.

Jaroslav Vrchlický

Smutek Xerxův.
Na břehu moře svoje valné voje on sestavil a sčet’ a přehlíd’. Jiný moh’ cítit šťastným se, však jemu stíny na skráně shlukly nesmírné ty roje. Jich útoky a ústup, vřavu boje, cest pochody i tábor nehostinný, vše prožil v tom, zde cítil tíž své viny, až v zrak mu tryskly slzí hořké zdroje. A ptal se v duchu: „Za sto let z té moci zda jeden z nich tu bude živý, zdravý? Ne, všichni zajdou v Acherontu noci. Já s nimi rovněž – nebylo by lépe jich ani nevylákat v plen té slávy, nad níž se jistě šklebí Fatum slepé?“ 26