Paulina.

Jaroslav Vrchlický

Paulina.
Svět padal v trosky. Pouze Láska z bohů v něm zbyla, sbírajíc ty slední květy, jež v srdcích rostly, nikým nezasety, jak vonný déšť na cytisu a hlohu. V chrám Isidy tu šinula jsi nohu, Paulino sladká, lačné tvoje rety pít chtěly božství, objímati světy a lkaly: „Bože, dám ti vše, co mohu!“ A druhý den po sladké oné chvíli met’ švihák římský v tvář ti zhrdu svoji, že on byl bůh, jímž tvoje rty se zpily. Co zbylo ti, než podlehnout v tom boji? Ať Mundus byl, ať Anubis byl tvým, v té chvíli bůh byl – ostatní je dým. 32

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický