Mlhy říjnové.

Jaroslav Vrchlický

Mlhy říjnové.
Jak jemné z prstů duchů mušeliny se zvolna strou přes vrchy, doly, nivy, list javoru v nich nachem pláplá, jak živý by zářící šíp strhnul jejich klíny. Jich pochod po stráních se vleče líný, v nich švestka má tak měkký nádech snivý, v nich prší listí s břízy, buku, jívy, tak duchově jak listů pouhé stíny. Je nejlíp réva zná na chatky stěnách, žár slunce, nechť již mdlý, se jimi taví, a v polibcích těch nejvíc ona sládne. Pak rozprášeny brázdou, v řeky pěnách se tratí – z listí pouze zápach čpavý dí, co vše tají záhyby jich zrádné. 42

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický