Zola.

Jaroslav Vrchlický

Zola.
Jak v kotli čarodějky vše tu v žití. Má, kotle víko zvednout, choutky mnohý, a zdere ruce v krev a zdere nohy, v té směsi lidstva duši když vlát cítí. Jak gladiator v arenu se řítí a deptá mrav a modly, krále, bohy, a ždímá mozek, týrá drobet vlohy, by něčím novým v davu moh’ se stkvíti. Ty’s kratší cestu našel k svému cíli: Být geniem! Však víc tě práce stálo, jak všecko zřít a rozhodnout se brzy. Sáh’ po brejlích jsi rukou plnou síly, že černé jejich sklo se mnohým zdálo; snad sám to přehlíd’s, a dnes tě to mrzí. 69