Sláva.

Jaroslav Vrchlický

Sláva.
Na bránu Slávy rezavou a pádnou a línou ve veřejích k otvírání, slyš, buší davy, těm rty manou sládnou všech příštích slastí, a ty osten raní. Ty s žhavou tváří a ty s lednou skrání, ty poctivě a ony s myslí zrádnou, těm slední stud, těm nejistota brání, těm bují v les, těm květy ducha vadnou. Věk za věkem jde, slepý otrok Času, a brána skřípne, na mžik otevře se, a s hromu rachotem se zavře pro věk. Ten pravdu chtěl, ten svobodu, ten krásu, a všichni bloudí kolem v pustém lese: v chrám slávy pouze pravý vejde člověk. [79]

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický