Psyche.

Jaroslav Vrchlický

Psyche.
Jak anatom nad tělo nachýlený, sval po svalu jenž přísně odhaluje, tě hledám, duše, v moři valné změny tam chýle se, kde mdlý tvůj odlesk pluje. A skloněn k dnu své bytosti, té sluje, jíž v brilliantech hoří strop i stěny, kde každý krápník echa vyluzuje, tě chytám, útlá sylfo s duší ženy! Ty prcháš stále, tancujíc jak vážka, ve světle obrazů a vidin luzných, jak mladý motýl, jenž vyletěl z kukle. Jdu za tebou, stíhám tě v posách různých, již myslím: Mám tě! – Marná citů srážka, tys odletla a zbylo – srdce puklé. 82

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický