Věčná Sirena.

Jaroslav Vrchlický

Věčná Sirena. (Beneši Knüpferovi.)
I tebe chytla v úsměvů svých sítě ta kouzelnice věčně usmívavá, ať západ hoří na ní jako láva, ať perletí se chvěje na úsvitě. Tys přišel, viděl, podleh’ okamžitě, a hudby není pro tě víc než vřava vln šumících, a z klínu jejich vstává tvá sláva rovna zářné Afroditě. Své dumy vtělil’s v strmé skály kolem; tvůj rozmar Sirén tvých plá inkarnatem, jak v smíchu se a potyčkách svých sluní. Však duše tvá i s jásotem a bolem, tvé umění, to hoří slunce zlatem a nad vše rozlívá se, nad vším trůní. 83

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický