Výheň.

Jaroslav Vrchlický

Výheň.
Své zkušenosti, vášně, sny, svou práci, své touhy, boly, ztráty, vzruch i mdlobu, své laury, zapomnění svého hrobu, svůj rozmar, smích, vtip, stud i resignaci Jakjak do výhně, v které se všecko ztrácí v požáru jednom, dobro jenž i zlobu v proud taví, andělův žalm s pláčem Jobů, svět plamenů kde tyčí se a kácí, Vv své nitro básník bez umdlení hází a neptá se, co vyjde z této pece, co v posled v krystal zhraní se a srazí. Do změti škvárů sáhne rukou smělou v té víře, démant že tam najde přece, v němž aspoň na mžik stih’ by krásu celou. 84

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický