V lijavci.

Jaroslav Vrchlický

V lijavci.
Hle, jak se nebes katarakty otevřely! To věru na svět celá Niagara padá, před okny déšť se v neproniklý závoj skládá, jímž staré topole se jak strašidla stměly. Již poledne, a stále prší, ba den celý to potrvá, zřím k nebi, mračen valná stáda se nová valí zase, mořem tmí se lada, déšť hučí bystřinou, a hvozd lká rozšumělý. Teď docela se stmělo. Sami v jizbě světu jsme ztratili se jako v horách. Nám tak blaze, dnes žádná návštěva nás z klidu nevyruší. Zřím snivě do dálky a kouřím cigaretu. Zde Dierx, Hugo, Swinburne, Aubanel, v jich vláze jak volno, milo, sladko unavené duši! 86

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický