Sen Michel-angela.

Jaroslav Vrchlický

Sen Michel-angela. (Em. K. Liškovi.)
Tak nejednou snil – ale častokráte, než vzdorný balvan rozhřál ku životu, než paže vzmachem zbujnou zkrotil hmotu, než zdeptal, ducha vzlet co tratí, mate, Tenten celý pochod z temna k záři zlaté, než chaos zvuků v sladkou zladěn notu, co v dumách žije a se hraní v potu, než vyvře v číši krásy vrchovaté. Tak snil’s i ty, po stopách spěje obra, a paprsk velkosti pad’ v duši tvoji, jejž stěží chápe plémě trpasličí. To věčný úděl krásy je i dobra, že, čeho tkly se, byť po těžkém boji, tam zas jen krása, zas jen dobro klíčí. 89

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický