U poprsí Dantova.

Jaroslav Vrchlický

U poprsí Dantova.
Jdou dni a roky, jedna řeka kalná, v nich každou vteřinou já atom žiji, tu v kráse sluním se, tam v poesii, jak všední vřavy cesta dá to palná. Zisk malý z všeho, mnohá ztráta žalná, a mnohé klubko ještěrů a zmijí, však jako přeludy mi všecko míjí, když tvoje tvář mi kyne triumfálná. Ty’s pro věk z bronzu nesmrtnosti ulit, zříš v moje pochyby a moje půtky tou gigantickou nezměněnou maskou, Zříšzříš v malé triumfy mé, velké půtky, a dovolíš, bych moh’ se k tobě tulit tím, jediné co nezklame zde – láskou. 90

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický