Osud.

Jaroslav Vrchlický

Osud.
Ach, vinit osud z všeho, co nás stihne, jak pohodlné někdy, vždy však pravé! On Caesar, a my řeknem klidně „Ave!“, a lhostejně on palec nám vstříc zvedne. Led srdce tvého chvěje se a jihne, co bolelo, to tříští v dálku plave, jen chtít a věřit – a je všecko zdravé, a z číše rozkoše zas ret si přihne. On kdyby nestál za námi tak děsný, tak beze smíru a tak neúprosný, ten vítězící katan vůle naší! V ráz všecka poupata on spálí Vesny, v ráz oloupí nás rosné naše o sny, nás ještě v hrobě výčitkami straší. [99]