Dnové.

Jaroslav Vrchlický

Dnové.
List po listu obracím v žití knize, den každý list sám v sobě jednotvárný, druh k druhu však ať lhostejný či parný, jsou celý život v resignace říze. Včerejšek zítřku často čelí cize, a dnešek o cíl, o chléb boj byl marný, co srdce chtělo, čím vřel mozek žárný, snem bylo pouze v jarní bouřné míze. Den ke dni o sobě tak každý fádní, a celý epos života jsou spolu; hra nudná je a diváci jsou chladní. Leč kdo to přece všecko přehrát musí, ten často v těžkém zajíká se bolu: v sled se mu drama i publikum zhnusí. 103