Sám nad životem.

Jaroslav Vrchlický

Sám nad životem.
Sám nad životem v chvíli resignace když stojím, zdeptám vlastní já, jež cizí v dál prchá, svět co v hlubinách mně mizí, mdlým echem zkad zní všecka lidská práce; Coco duchaducha, duchu, co je látkylátky, látce když vrátím klidně, z ješitnosti řízy když čistý chci se povznésti a ryzí, jen myšlenky své svrchovaný vládce: Kdo stojí tu u dveří mojí dumy a lká a prosí, tisíce mask beře, jmen tisíc, v nichž však jedna nota zpívá? Rci láska, soucit, přízeň, slza v rumy a neúspěchy – couvám v nedůvěře, však v tom se Bůh mi přes rameno dívá. 113

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický