Světlá duma.

Jaroslav Vrchlický

Světlá duma.
Jak v porfyr kapky fontány se roní, jež sivý holub či páv pestrý pije, den za dnem splývá týž a monotonní a člověk zdiven ptá se, zdali žije? Jak světlo stín a stín pak světlo honí, tak duše v bázeň se a naděj kryje, co píseň se, páv nebo holub, kloní nad škeblí, v níž hrá barev utopie. A jako jedno slunce nad vším trůní, a v křídle ptačím jako v kapkách zdroje a v stínech kouzlí tisíceré duhy; Taktak duše má se pouze v tobě sluní, jsouc šťastna za vše slzy, trudy, boje, když zbudou illusí v ní světlé pruhy. 120

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický