Klid!

Jaroslav Vrchlický

Klid!
Mít posled klid – klid kamene mít němý, klid kmene, který podťat klesne k zemi, ji poprvé on líbá listy všemi, z níž mízu živnou čerpal ručejemi. Ach, poprv – naposled! Kdys v jara květu, kdy koš měl plný ptačích písní, vzletů, jen koketoval písní ve přeletu s tou zemí, kořeny jíž deptal v hnětu. Ach, poprv – naposled! – Vzruch po životě se ozval korunou a dozněl v hmotě v tak dojemné a čárné, sladké notě. Ó lásko má! – Ty nesmrtelná, svěží, dnes listí kmene skáceného leží, dny moje, kol, jen vichr přes ně běží. 129

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický