A k tobě zas!

Jaroslav Vrchlický

A k tobě zas!
A k tobě zas přes problemy a dumy, přes záhad vývratě, snů přes kořeny, jdu hledati, co nezná v světě změny, co těší jen a každou bolest tlumí. Jen úsměv tvůj, ten všemu porozumí, ten úsměv serafa a úsměv ženy, že znovu pozvedám se okřídlený nad plánů tříšť, nad cílů svojich rumy. Víš o tom všem, co v duši mojí roste, vře, hyne, vstává, padá a se snoubí, a hledíš k tomu v děcka víře prosté, Aa nemáš víc než tiché políbení, a jeden snivý pohled z duše hloubi, a věrnost svou a pravé pochopení. 131