My žili!

Jaroslav Vrchlický

My žili!
Ba my jsme žili, duše má, my žili v tom objetí, v tom chvatném políbení, v tom krátkém štěstí a v tom dlouhém snění, v tom, čím se žije, zápasí a šílí. V těch dlouhých nocích a v té krátké chvíli, v těch pochybách, v tom sebe pochopení, v těch obžalobách a v tom odpuštění, kdy duch se chvěje, jásá, úpí, kvílí! A nejvíc žili jsme v těch dobách, milá, kdy první hvězda blankytem se mihne, a v nocích, sám když umdlévá duch prací; Aa ještě víc v těch mžicích, duše zpilá kdy rázem pohár rozkoše si přihne, a pak se v propast resignace kácí. 137