Tři stíny.

Jaroslav Vrchlický

Tři stíny.
Z jakého zdroje tekou slzy tvoje, že divoce tak ruku moji pálí, ne ruku jen, až do srdce se valí a požár zanítí tam bez úkoje; Aa že jsou mrtvé, o nichž snil jsem, boje, jež zapomnění v rubáš mrtvých halí, že vstávají a zas mi kynou z dáli a jsou jich šiky, zástupy a voje! A nemám síly, vypít slzy tyto, jen cítit musím, kterak pálí divě, jak za nimi se v duši hrnou stíny. Dí první: Jak mi toho štěstí líto! Dí druhý: Jak to necítit vše živě! Dí třetí: Ztiš se, trpíš bez své viny! 139