Sloup Memnonův.

Jaroslav Vrchlický

Sloup Memnonův.
Má duše druhdy sloup Memnonův byla, jenž ozýval se vždy, kdy slunce krásy, neb lásky – luny ztopily jej jasy, až dálná poušť tím zpěvem hlaholila. V té písni celá moje duše žila, dne mladého v ní přizavřené řasy v ráz rozlétly se v prostory a časy, svět objaly i velduchů všech díla! Co stalo se, že trhlina dnes dlouhá jde sloupem, jenž je od té chvíle němý, jen chví se – zpívati víc nedovede? Že píseň zmizela a zbyla touha? Vše, slunce, luno se zázraky všemi, pro jedny oči, jedno čelo bledé! 144

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický