Zapomnění.

Jaroslav Vrchlický

Zapomnění.
Kde je tvůj domov, svaté Zapomnění? Zda Lotofagů kdys to byly břehy? Zda Sibiřské to nedohledné sněhy? Zda hlubé dno, nad nímž se moře pění? Zda Vědy přísný úsměv, který mění v led resignace vášně palné žehy? Zda dívčí úsměv plný sladké něhy, zda nekonečné Lásky políbení? Kde je tvůj domov? Jistě Smrt ho hlídá, neb ze všeho, co tobě podobá se, zas hrozí stará upomínek bída. I hrob v sled zpátky bílé hází kosti, ty nejsi v práci, snaze, lásce, kráse – Prst na rtech stojíš – v bráně u Věčnosti. 152