Odměna.

Jaroslav Vrchlický

Odměna.
Zde člověk vše si vybojovat musí, nic nespadne v klín samo z nenadání, tvá snaha v pralese je štvanou laní, tvůj vzdech vzlyk ptáka, jejžto vichr dusí. Ký div, že dlouhý zápas všem se hnusí, ať s mozkem spráhlým, ať s mozolnou dlaní, zvlášť výčitky když, hejno lačných kání, rvou i šat resignace tobě v kusy. Jak šťastný rek, jenž stojí na cimbuří, kol větry s vichrem, vlny marně zuří, on dobyl sobě práva smát se bouři. Jak šťasten snílek, v stínu starých stromů jenž kosův slyší hvizd v dunění hromu, v luk rosných vůni oko sladce mhouří. 166

Kniha Poslední sonety samotáře (1896)
Autor Jaroslav Vrchlický