BOHYNĚ.
Když zadívám se v tvoje oko snivé,
když kladu ruce na tvou krásnou hlavu,
tu cítím, staré bohyně jsou živé,
z tvé duše zřím jich zářnou stoupat slávu.
Teď Diana jsi nevinná a cudná,
sen panenství již zlatil oka řasu,
ni narcis v trávě ani hvězda bludná
nezhlédly její nesmrtelnou krásu.
A přijde čas, kdy v hymnu jasnozvukou
sbor slavíků zajásá, jež máš v duši,
pás odepnu ti třesoucí se rukou
a v svaté bázni kleknu před Venuší.
A později před mojím stojíš okem
jak svatá Ceres, jako ona k zemi,
ty nad mou skráň se kloníš, plným tokem
by zkvetla písněmi – tvůj dech plá všemi. –
A naposled mi vrásky s čela slíbáš
a dáš mi píti upomínky víno,
do věčnosti snů ducha ukolíbáš –
Buď požehnána, moje Proserpino!
21