Ký div, že básník často v knize svojí,

Jaroslav Vrchlický

Ký div, že básník často v knize svojí, Ký div, že básník často v knize svojí,
kde vášní vír se potácí a rojí, kde bolest křičí, orgie se směje, v tom velkém proudu lidské epopeje kout svěží najde, kde jej v ticho vláká vln spád, dech květů, pestrá peruť ptáka a zlatokřídlý brouk, jenž letí k vodě. Vždyť velké vždycky s malým bývá v shodě, a bílá růže, ku písni jež stačí, na skráni zsinalé je drama k pláči.
72