Novému jaru.
Mne nepřekvapíš fialkami
ni svěží prškou dubnovou,
ni tichým jasem nad horami,
jenž věští krásné dny,
ni konvalinek vonným dechem,
ni drozda písní, jejím echem,
ni šípků zdobou nachovounachovou,
to vše jsou sny, ach sny, ach sny!
Jdu klidný tím, tak bylo, bude,
mne nepřesvědčí máje háv,
to plání bílé, modré, rudé,
ni větví pupeny,
tak musí to být od jakživa,
ten zákon olše zná i jíva,
to přírody je věčný stav,
co sníme my, jsou sny, ach sny!
Lkám o jedno, své nech si divy,
svá kouzla, půvab svůj i čár,
ty všecky krásné masky, lživý
ten zjevů řetěz bezedný,
jen mrtvé oživ srdce jedno,
v němž beznaděj a chlad a ledno,
v němž pouze přízrak mar –
Vše ostatní jsou sny, ach sny!
18