Jaro na vsi.

Jaroslav Vrchlický

Jaro na vsi.
Hloh a šípek kolem čela, jas a vůni kolem těla, v rozpacích a rozechvělá, jakoby se zdráhat chtěla, na zápraží české vísky mladá Vesna stála; Bože, ač tu květen blízký, vejít daldál se bála. Chtěla k horám, k lesům zpátky zadními zas couvnout vrátky, v pršce, v stříbru jinovatky zapříti sen máje sladký. Co tak snivě přemýšlela v stínů starých stromů, bilo deset, mládež spěla ze školy již domů. Zraky jiskra, tváře svěží, mladosti pel na nich leží; jak to cupe, jak to běží, hříbata jak bez otěží! Jak je Vesna uviděla s vlasem tmavým, rusým, usmála se, k sobě děla: „K vůli těm dál musím!“ 19